!!!Dům mrtvých!!!

text a foto- Jiří X. Doležal

tištěný Reflex 33/1999

Toto není investigativní reportáž popisující nějaký nešvar - následný text je prostým pozizivistickým popisem fabriky. Ovšem fabriky natolik bizarní, že i její pouhý popis snad čtenáře zaujme. Ona fabrika totiž zpracovává mrtvoly.

V Asii jsem mnohokrát viděl na ulicích a u cest ležet mrtvoly zvířat. Psů, krav i prasat. Hodovali na nich ptáci, psi a prasata. Moc se mi to nelíbilo - nepohoršovala mě skutečnost, že živé prase žere mrtvé prase, tak to holt v životě chodí. Prase je prase. Pohoršovalo mě, že tam ta mrtvola leží napospas, ponechaná svému osudu. A smrdí.

Odjakživa mám zafixováno, že v naší zemi se mrtvá těla zvířat kdesi spalují. nevím, odkud tu informaci mám - každopádně je uložena někde hluboko v podvědomí a zjišťuji, že si to myslí všichni v mém okolí. Není to samozřejmě pravda.

Stejně tak hluboko - a to asi pravda bude - mám zafixováno, že civilizované město / země se pozná podle toho, že se na ulicích neválí mrtvolky psů a prasat.

Provoz ústavu byl zahájen patnáctého srpna devatenáct set padesát tři (1953), a to pod názvem Kafilérie, podnik hl. města Prahy v Tišicích, jako náhrada za zastaralý provoz v Praze- Podolí.

V té době byla kafilérie komunálním podnikem odboru místního průmyslu Ústředního národního výboru hlavního města Prahy o zpracovalé kapacitě 6000 tun surovin ročně. Funkci ředitele vykonával pan Rudolf Kratochvíl, čtu v propagační brožurce podniku. V současnosti se jmenuje Veterinární asistenční ústav Tišice, a.s.,  ředitelem je inženýr Zdeněk Špitálský, a já stojím před branou fabriky a pokouším se nezvracet, protože všude kolem mě je pach. Ne pach hniloby, ne pach mršiny, ale těžko definovatelný pach, odér masokostní moučky. Jinak řečeno: pach smrti.

ŘEDITELNA

Inženýr Špitálský je původně strojař. V oboru kafilérie ale pracuje šestadvacet let. Po vysoké škole se oženil, sháněl jako každý v této životní etapě byt a bylo mu celkem jedno, kde ten byt bude.

Našel jej v Českém Brodě - a byl to byt služební, byt mistra ve výrobně krmiv pro psy. Po osmi letech působení ing. Špitálského v Českém Brodě měl podnik šest středisek a pan inženýr odešel na ústředí podniku do funkce výrobního náměstka. Ústředí se rozpadlo v devadesátém roce a ing. Špitálský založil eseročko, které se zabývalo vývozem kafilérního tuku a dovozem masokostní moučky. Po nějaké době se vrátil ke krmivům pro psy. a před třemi lety ho oslovil nový vlastník kafilérie a nabídl mu místo ředitele. Přijal.

V ředitelně to nesmrdí - ale inženýr Špitálský se do ní a z ní musí nějak dostat. Tak se ptám, jak se naučil ten smrad snášet. "Člověk se to naučí praxí - naučíte se chápat kavadery, mrtvá těla zvířat, jako materiál." Pan ředitel působí dojmem technokrata, který smrad bere jako nutný doprovod technologického procesu a prostě ví, že se s ním musí naučit žít. Já bych to asi nedokázal.

CESTA TĚLA

"Když se kohokoliv na ulici zeptáme, co se dělá s mrtvými zvířaty, řekne vám, že se spalují. Přitom se tady nespaluje vůbec nic, "říká inženýr Špitálský a pomalu mi vysvětluje, co a jak jeho "spalovna", kde se nespaluje dělá. Co do ní vstupuje, co se se vstupním materiálem děje a co je na výstupu.

Hlavní vstupy do kafilérie jsou nejméně čtyři. První z nich jsou zemedělské závody zabývající se živočišnou výrobou, závody chovajíci prasata, skot či ovce. Pokud v takovém závodě dojde k úhynu zvířete, nahlásí to závod dispečerce kafilérie. Nejpozději do čtyřiadvaceti hodin od nahlášení si tělo převezme jedna z osmi kafilérních avií, kterým dělá "výjezdní program" dispečer závodu.

Druhým hlavním vstupem jsou mrtvolky drobných zvířat z drůbežáren. Pokud tam dojde k většímu úhynu, přistaví, na základě objednávky drůbežárny kafilérie, sedmitunový kontejner.

Třetím vstupem jsou pražské mrazáky, kam ukládá sběrná služba  pražského magistrátu mrtvá těla zvířat nalezených v pražských ulicích. VAÚ má s magistrátem smlouvu a mrazáky dvakrát týdně vybírá. Stejně tak kafilérní vozy objíždějí, je- li potřeba, drobné řezníky a odvážejí odpad z jejich porážek.

Tyhle vstupy tvoří asi patnáct procent vstupů kafilérie. Zbytek - to jest pětaosmdesát procent vstupů - tvoří jinak nezpracovatelné zbytky z průmyslových porážek masokombinátu.

Když těla dojedou do kafilérie, tak jedná- li se o zachovalé, neshnilé tělo hovězího dobytka- se stáhne kůže a ta se nechá standartně vydělat. Tělo pak jde do obří vany, ze které putuje do drtičky, která těla rozmělní na kousky menší než krychle o hraně pěti centimetrů. Rozdrtí všechno - kosti, maso i kůži mrtvích těl.

Z drtičky pokračuje směs vody, rozemletých těl a ostatní odpadové suroviny do zařízení zvaného předvařák- což je obří kotel o obsahu patnácti tun. Tam se směs vaří dvacet minut pod tlakem tří a půl atmosféry a při teplotě sto třicet tři stupně Celsia. Což jsou podmínky, které nejenže vyhovují předpisů EU, ale dokonce podmínky, ve kterých z choroboplodných zárodků podle současnosti biologie nemůže NIC přežít.

Převařená směs - teď už hustá masová polévka vizuálně připomínající staročeskou prdelačku - se přečerpává do sušáku, kde se z ní odpařuje voda. Obsah vody v těle savců je asi sedmdesát procent, obsah vody ve výstupu kafilérie- v masokostní moučce- jsou dvě procenta.

Po vysušení zbývá hustá mazlavá hmota. Páchne- ale jinak než těla přicházející do kafilérie. Nepáchne rozkladem, ale už oným nedefinovatelným odérem smrti, který se nad závodem vznáší jako kletba.

Hmota se lisuje a - stejně jako u oliv - se z ní odlisuje tuk. V našem případě ovšem kafilérní. To je jeden z výstupů závodu. Používá se po přečištění v tukových závodech- nejdříve jej rozdělí na frakce a pak se z nich vyrábí běžná drogérie- třeba prášky na praní. Neslouží k lidské spotřebě.

Druhým výstupem kafilérie je masokostní moučka. Ta se mele a slouží jako materiál pro výrobu krmných směsí pro psy, drůbež a prasata.

Konečně třetím výstupem je smrad na VAÚ. "Jsme v normě!" říká pan ředitel a a ukazuje mi protokoly o autorizovaném měření emisí, na kterých stojí, že kafilérie smrdí tak málo, že se pohodlně vejde do norem EU. A že odsmradění, které v Tišicích dosahují, se blíží horní hranici technologických možností odsmradění tohoto typu provozu.

Vedle tohoto standardního procesu má VAÚ ještě linku na zpracování krve z masokombinátů- ale to do povídání o osudech mrtvých těl nepatří.

Cesta těl probíhá pod přísným veterinárním dohledem - kontroly jezdí dvakrát týdně a relevantní faktory (tlak, teplota a čas varu v kotli) se dvojmo (strojově a ručně) zaznamenávají.

Ústav v Tišicích obsluhuje Prahu, okresy Praha- západ, Praha- výcho, Mělník, Nymburk a část Kolína. Tedy vlastně jen malý kousek středoičeského kraje. Přesto ročně zpracuje dvaadvacet tisíc tun materiálu na vstup. To jest devadesát tun denně.

Bez ohledu na technologickou úspěšnost odpuštění kafilérie se to opravdu moc nedá dýchat- a tak se pana ředitele ptám, jak dostává do provozu lidi. Vysvětluje , že v oblasti je nezaměstnanost, že ve VAÚ je vyšší průměrný plat, než je v okolí zvykem (12 000,- Kč měsíčně) a že se lidi hlásí sami.

"Při vstupním pohovoru se každého zeptám, jestli ví, do čeho jde. Pak mu ukážu provoz. Každý třetí odpadne."

TŘETÍ ZE TŘÍ

Pak mne pan ředitel vybaví protiinfekčním oblečením a obutím, dá instrukce dámě z ředitelství, aby se o mě postarala, až omdlím, a dohlédla, abych zvracel na správná místa a neomdlel do drtičky, a jdeme fotografovat do provozu.

Asi by měl popisovat, jak náklaďáky přivážejí do obří haly plné korby mrtvých zvířat a sypou ta těla do gigantických van. Jak zaměstnanci kafilerie stahují zachovalá těla z kůže. Jak se shrnuje obsah sběrné vany do drtičky, jak ocelový šnek dopravuje těla kamsi do stroje a z toho stroje padá rozemleté maso, které putuje do předvařáku... Ale nemůžu - protože bych lhal. Nepamatuji si to totiž úplně přesně. Vím, že něco takového tam bylo, že nějaké vany, nějaká těla... Ale nepamatuju si to přesně. Jediné, co si pamatuji opravdu dobře, je ten smrad. A neustálá nevolnost, neustálé stahy žaludku a boj o uchování elementární důstojnosti. nechtělo se mi tam zvracet - obzvláště ne před ženou, která mne doprovázela.

Snad po hodině v hale si jí mne zželelo. Odvedla mne do laboratoře, kde jsem si mohl zapálit cigaretu a kde mi dali sodovku. Pomalu jsem začínal zase normálně vnímat - a první, co jsem zaslechl, byla lakonická poznámka ženy v bílém plášti: "No jo, chlapi b... vždycky..."

A to mě uklidnilo - že se jako nemusím stydět, když v tom nejsem sám - , že jsem o té kafilérii začal přemýšlet. A najednou mi docházelo, že ten oblak puchu nad ní je jenom koncentrovaným, centralizovaným smradem - a že smrad z těch mrtvol, které za den kafilérie zpracuje, by byl mnohem větší, kdyby se nechaly ležet tam, kde padly.

A že VAÚ - který z mrtvých těl dělá žrádlo pro psy a prasata a vytváří malý ostrůvek smradu - je vlastně učebnicovým příkladem toho, jak mají fungovat a sloužit moderní technologie. Protože začátek - mrtvé tělo zvířete - a konec - nažrané prase či pes  - jsou stejné, ať už to zařizuje příroda, nebo kafilérie. Řád není narušen. Ale díky existenci té kafilérie cítíme pach smrti, jen když ji míjime v aute, a není cítit v našich ulicích.

 

 

Hrají granule s vaším psem a s vámi fair play?                                       

   Asi vás tato otázka  čas od času napadá, viďte. Možná, že si ji nekladete takto sportovně, prostě se sami sebe ptáte, zda druh výživy, který jste pro vašeho pejska zvolili, je dobrý, někteří z vás použijí slova „nejlepší možný“.             

   Pokusím se s vámi podělit o vlastní způsob hledání odpovědi. Třeba vám ušetřím stovky hodin strávených pátráním po informacích na webech, u výrobců a dovozců krmiv. 

   Nabídka krmiv je široká a skoro každé krmivo o sobě  říká, že je tím nejlepším. Pokud si vysvětlujeme termín „nejlepší“ v jeho opravdovém smyslu, pak spoléhat na dobrou vůli výrobců  lze těžko jestliže víme, že pouhých 5% světových značek je vyráběno ze surovin vhodných pro lidskou potřebu (tedy ze surovin pravděpodobně méně kontaminovaných nežádoucími látkami než jsou suroviny krmné). A jen část z těchto 5ti % respektuje psa jako masožravce, tedy  pokrývá potřebu živin převahou z živočišných, nikoliv rostlinných zdrojů.

   Přitom čistota a  surovinové složení odpovídající metabolismu psa jako šelmy stojící na vrcholu potravní pyramidy  jsou zásadními kritérii pro dlouhodobou bezpečnost krmiva.  Tato a ještě některá další hlediska zvolili při svém hodnocení krmiv  recenzenti amerického nezávislého časopisu  Whole Dog Journal. Krmiva jím zařazená na seznam Top Dry Food  jsou s jistotou krmivy nutričně hodnotnými a důvěryhodnými (hodnotí zde převážně značky severoamerického kontinentu a  je třeba mít na paměti, že americké verze některých nadnárodních značek jsou zcela odlišné od těch evropských, totiž kvalitnější).

   Naopak značky nutričně chudé  a/nebo kontaminované nežádoucími látkami v důsledku používání levných krmných surovin, chemicky konzervované jsou podezírány z podílu na : negativním ovlivnění imunitního systému – alergie, zánětlivá onemocnění uší, kůže, kloubů, zažívacího traktu včetně slinivky, srdeční svaloviny…, předčasných  degenerativních  procesech – nástup artrózy již ve středním věku, degenerace jater, ledvin, mozku, zhoršení případné DKK, rakovině  mléčné žlázy,obezitě, cukrovce,hormonálních  poruchách – štítná žláza, nadledviny, rozmnožování, zhoršení celkové  kvality života a zkrácení předpokládané délky života.

   Nejde zdaleka jen o krmiva „ze supermarketů“. Vzpomeňme na oněch 5%  komentovaných výše. Úměrná tomuto faktu je pak významná  skupina psů trpících  různými problémy, které  by zřejmě nebyly, kdyby tito psi nebyli nuceni žít na výživově chudé stravě, často navíc zatížené škodlivými látkami z nekvalitních surovin.

   Jedinou  možnou obranou  je určitá minimální  míra vzdělanosti nejširší chovatelské veřejnosti. Nechlácholme se vírou ve své zkušenosti,  jsou závislé na tom, co náš pes „unese“. Nemáme-li srovnání, zda by mohla být jeho fyzická a psychická kondice lepší a nemá-li evidentní problémy – není proč se krmením zabývat? Je!

Vámi zvolené krmivo by mělo přece být férové k psovi i k vám…O čem hovořím? Nezachází s vámi špatně  ten výrobce, který za poctivou  cenu vašeho psa skvěle nakrmí, ale ten, kdo ho za cenu obdobnou ošidí. V patnáctikilovém balení superprémiového krmiva může být při shodném obsahu bílkovin 2,25 kg masa stejně jako 30 kg. 35ti kilový pes tak buď musí „vyjít“ s  60ti g masa na den obsaženými v 400g granulí nebo může být královsky nakrmen celými 800 g masa (tak, jako bychom doma připravovali tradiční krmnou dávku a ještě lépe)! Tristní je, že první krmivo  může být dražší, než druhé!!

   Dovolte, abych  vám nyní nabídla  nestranný  obecný  souhrn znalostí nutných k tomu, abyste byli schopni se sami rozhodovat,  zda stojíte opravdu před  tak  férovým krmivem, jak jen v polovině roku 2008 může být. Krmivem,  které vašemu psovi přinese plnou životní pohodu,  vás  ušetří  zbytečných starostí se zdravotními problémy psa a  váží si vás i jako toho, kdo platí. Bez schopnosti samostatně posoudit kvalitu krmiva můžeme poškodit zdraví psa a každopádně se řadíme mezi ty, s nimiž komerční výrobci počítají. V USA jim to v roce 2007  přineslo 10 biliónů dolarů.

  Co tedy vlastně hledáme, má-li být náš partner v péči o psa férovým hráčem? Hledáme krmivo bohaté na živiny, dlouhodobě bezpečné, respektující  psa jako masožravce = krmivo vyrobené z nutričně hodnotných surovin nezatížených nežádoucími látkami, s převahou bílkovin a tuků živočišného původu, zpracované šetrnou technologií  poctivým výrobcem.

   Jak ho najít? Nevybírejte impulzivně  podle reklamy. Cena není garancí kvality. Sdělení prodávajícího  nemusí být informované. Spoléhejte na sebe! Informace hledejte na obalu, na webových stránkách výrobce, přímým dotazem na výrobce a dovozce.  Připravte se teoreticky tak, abyste byli stále schopni kontroly nad získanými poznatky.

  Chtějte objektivně vědět a to v tomto pořadí důležitosti:

A. Kolik masa výrobce používá k výrobě 100 gramů granulí nebo jaký podíl bílkovin v krmivu pochází z masa ? (je snadné vyrobit krmivo s běžným obsahem bílkovin prakticky bez použití masa,  s použitím obilovin, sóji, bílkovinných koncentrátů a je to LEVNÉ, obiloviny obsahují 2/3 bílkovin, jako maso, sója dvojnásobek, ale jde o rostlinné neplnohodnotné a pro psa těžko stravitelné bílkoviny) Požadujte  min. 100 g čerstvého masa (= 20 g sušeného)/na 100 gramů granulí (maso má 80% vody a dobré granule max. 10%) nebo podíl živočišných bílkovin na celkové deklaraci bílkovin v krmivu přes 50%. 

B. Jaký je původ surovin v krmivu?   Mají status potravinářské čistoty a je výrobce schopen doložit zemi  původu, byť vám „soukromě“ ? 

C.Jaké je složení  krmiva?  Pro výběr hovoří: 1. na prvním místě  jednodruhová masová moučka, sušené maso,  pokud maso deklarováno jako čerstvé, pak musí být následováno dalšími druhy masa a minimálně jedním druhem masové moučky nebo sušeného masa na jednom z předních míst, jen tak lze dosáhnout převahy bílkovin živočišného původu v krmivu, výjimkou jsou receptury pracující s jediným zdrojem škrobů, tam může být masová moučka, sušené maso uvedeno na druhém místě a přesto je možné dosáhnout v krmivu výrazné  převahy bílkovin živočišného původu, 2. všechny suroviny jasně určené -  „rýže“,  nikoliv  „obiloviny“, 3. zdroje škrobů -   od nejlépe stravitelných  ke konvenčním je toto pořadí: tapioka,  brambory,  proso,amaranth,  rýže, oves, ječmen, kukuřice, pšenice – čím méně škrobů v krmivu, tím lépe, hodnota do 30% je špičková, 30-50% průměrná a nad 50% podprůměrná a pro psa nedůstojná., 4. zdroje tuků - kuřecí, rybí tuk - nikoliv oleje  jako hlavní zdroje tuků, 4. další složky pro pestrou přírodní výživu – zelenina, ovoce, bylinky

5. nutraceutika – extrakty přírodních látek s vysokou biologickou účinností v organismu (buněčné antioxidanty, imunomodulancia, látky podporující činnost svaloviny, metabolismu tuků  apod.), 6.

enzymy – přibližují tepelně zpracovanou stravu stravě syrové, 7.kompletní spektrum vitamínů,  minerálů a stopových prvků včetně organických (chelátových) forem některých z nich,  8. probiotika (jogurtové  bakterie), 9. dietetická vláknina , 10. kloubní podpora – zdroje glukosaminů, chondroitinů, MSM. Proti výběru hovoří: 1. maso deklarováno pouze v čerstvé podobě –  viz výše, 2. nejasně určené suroviny – viz výše, rozepsaný jeden druh – „kukuřice“, „kukuřičná mouka“, „kukuřičný lepek“ , 3. suroviny nízké výživné hodnoty - sója, bílkovinné hydrolyzáty  a koncentráty, vedlejší živočišné  (= zobáky, pařáty, krev, střeva s obsahem) a rostlinné  produkty (=   zbytky z průmyslového zpracování řepky, kukuřice apod.), 4. rostlinné oleje – obsahují omega kyseliny v neaktivní formě pro část populace psů na rozdíl od tuků živočišných, 5.suroviny potenciálně méně vhodné pro výživu psa podle nejnovějších nekomerčních trendů -  pšenice,  menadion jako zdroj vit.K, hydrogenfosforečnan vápenatý, 6. barviva, konzervanty (BHA,BHT,propylgallát, sorban draselný) -  někdy skryty za termín „doplňkové látky povolené v EU,  žádný chemický konzervant zdraví neprospívá a sorban draselný je potenciální kancerogen,  v informačních materiálech se můžete setkat i s výrazem “ přírodně konzervováno sorbanem draselným“  a  to u krmiva, které snad pod vlivem reklamy chovatelé vnímají jako „špičkové“.

     Pokud se  vám výčet latěk, které je třeba přeskočit, aby krmivo bylo hodno vaší pozornosti a důvěry, zdá být vysoký, uvědomte si, že výživou můžete nejvíce ovlivnit zdraví svého psa. Genetiku neovlivníte, životní prostředí také ne a láskou pesticidy v krmivu „nepřebijete“. Dá se i  z něčeho  slevit, z obsahu masa, čistoty a absence konzervantů prosím nikdy.  Prosím za vaše psy. Přála bych si, abyste po přečtení těchto řádků uměli sami  poznat, co se v „životopisech“ a za výkony  hráčů na poli krmiv skrývá, kdo stojí za poplácání po ramenech  a kdo je kandidát na červenou kartu. 

(MUDr. Karla Dvořáková, 4tlapky@seznam.cz, tel.: 604559407, publikováno ve Světě psů 2008)

www.tatranskaafrika.sk